Historie

Historie sboru dobrovolných hasičů v Nýznerově

Za vynaložení cílevědomého úsilí obyvatel Nýznerova a zvláště pana nadlesního Josefa Weise, neúnavného, snaživého člověka, se na začátku 20. století podařilo v Nýznerově založit sbor dobrovolných hasičů, tolik potřebný pro každou vesnici, a také zajistit prostředky pro provozování jeho ušlechtilé činnosti. Malá, ale úhledná hasičská zbrojnice se stala symbolem jejich energického konání.

Dne 3. dubna 1910 se konala v hostinci “Gröger“ (dnešní bytovka nedaleko zbrojnice) zakládající schůze sboru dobrovolných hasičů Nýznerov.

Zde zvolené vedení sboru se skládalo z následujících kamarádů:

  • starosta vrchní nadlesní Weis
  • velitel Franz Kirschner
  • zástupce Josef Hesper
  • hospodář výstroje Alber Pohl
  • zástupce Ferdinand Pohl
  • pokladník Stephan Gröger
  • jednatel lesní asistent Franke
  • důvěrníci Otto Förster, Stephan Feike a Johann Pohl

Toto vedení zůstalo s malými obměnami po mnoho let a řídilo mladý, snaživý sbor.

Již v květnu 1910 bylo započato se stavbou hasičské zbrojnice. Stavba byla zadána vdově po staviteli Polakovi ze Žulové, přičemž nákup stavebního materiálu a doprava proběhla ve vlastní režii. Náklady na stavbu činily po vyúčtování 1485,55 korun. 60q vápna k hašení bylo bezplatně přenecháno vápenkou ve Vápenné. Trámy a prkna byly bezplatně pořezány majitelem pily Gottwald a statkáři ze Skorošic odvezeny na místo stavby. Takto bylo ušetřeno nejméně 600 korun.

Dne 24. července 1910 byla inspektorem Gränzem z Jeseníka odzkoušena stříkačka, objednaná od firmy Czermak z Teplic. O měsíc později byla za přítomnosti krajského starosty barona Weichse a krajského školního inspektora Seiberta stříkačka skorošickým farářem Richardem Hankem slavnostně posvěcena. Kmotrou byla žena pana nadlesního, pani Weis. Slavnosti se zúčastnili i zástupci hasičů obcí Žulová, Vápenná, Skorošice, Petrovice a Tomíkovice. I přes nepřízeň počasí se při slavnosti podařilo získat čistý výtěžek 348,20 korun. Z dalších příspěvků je třeba zmínit dar od obce Vápenná ve výši 1000 korun a od kardinála Dr. Georga Koppa ve výši 800 korun. Při sbírce v Žulové a Vápenné bylo vybráno 117 korun. Náklady na stříkačku a výstroj činily na 1817 korun.

Dne 28.1.1912 byl zřízen sanitární oddíl. Téhož roku se hasiči (10 mužů) poprvé zúčastnili zásahu při požáru ve Vápenné. Další zásah následoval dne 7.12.1913 při požáru v Petrovicích (15 mužů).

Činnost hasičů v Nýznerově měla svá specifika. K požárům zde nedocházelo často a vzhledem k tomu, že domy od sebe stály daleko, nemohl se požár rozšířit do katastrofálních rozměrů jako zpravidla ve městech. Naproti tomu přicházely častěji jiné živelné pohromy, jako jsou průtrže mračen, krupobití, povodně, které nezřídka napáchaly velikou škodu.

První světová válka znamenala i pro nýznerovské hasiče těžké období. V srpnu 1914 muselo 7 hasičů narukovat, v roce 1915 pak 6 hasičů a na konci roku 1917 bylo povoláno dalších 8 hasičů ze zbývajících 23 činných. Dva hasiči na frontě padli. V roce 1930 byla do zdi hasičské zbrojnice na počest padlých hasičů umístěna pamětní deska.

V důsledku povolání hasičů do války byl sbor značně oslaben. Muži byli nahrazeny ženami, aby v případu nouze bylo k dispozici dostatečné množství pracovních sil. Přihlásilo se 14 mladých, silných děvčat; ta měla stejná práva a povinnosti jako muži. Dne 21.6.1917 se zúčastnili hasiči zásahu při požáru domu Josefa Latzela v Nýznerově. Sbírka, kterou pro paní Latzelovou ženy hasičky v Nýznerově uspořádaly, vynesla hezký obnos 382 korun.

V období druhé světové války se znovu sbor potýká s nedostatkem mužů a opět je nahrazují ženy.

S koncem druhé světové války a odsunem původního obyvatelstva pak končí na dlouhé roky i činnost sboru dobrovolných hasičů v Nýznerově.

Přibližně na počátku 60. let 20. století byla za organizační a technické pomocí hasičů ze Žulové (pan Mravec, Pohl aj.) obnovena samostatná činnost SDH Nýznerov. V těchto letech se sboru podařilo vyhrát několik okrskových soutěží. V roce 1971 byl SDH Nýznerov sloučen se sborem ve Skorošicích.

 

*